1.kapitolka

18. ledna 2008 v 20:41
Tak tohle je můj první pokus o to napsat povídku. Je to jakoby z mýho života, ale je to zasazený do Bradavic. No prostě něco jako Harry Potter v mý podobě:-D. Tak ať se vám to dobře čte (i když o tom pochybuju). P.S:Tohle je můj první pokus a je tam i něco co může vypadat jako z jinejch povídek, ale snaha to napsat tu byla, tak se nezlobte. Pište komentíky, pls:-D. Díky moc lidi.
-----------------------------------------------------------------------------------------------
Stály sme se ségrou na nástupišti a čekaly na kámošku Nikču. Najednou do mě ségra drbla. ,,Hele ségra, dívej." řekla mi a ukázala ne malou holku, která nervózně přešlapovala na místě. ,,Hmm, asi je tu poprvý a asi neví kam má jít" usoudila sem. ,,Hele dem jí omrknout!" rozhodla ségra a vyrazila. Sebrala sem všechny svoje kufry a pochodovala za ní.
,,Ahoj." řekla Lily (to je jako ségra) tý holce a ta sebou polekaně trhla. ,,Ahoj." řekla nesměle a otočila se k nám. Měla kratší černé vlasy, snědý obličej a hnědé oči. ,,Já sem Lily a tohle je moje ségra Sabina." oznámila jí ségra a ukázala na mě. ,,Já jsem Natálie." řekla ta holka (teda teď už Natálie). ,,Seš tu poprvý, co?" zeptala sem se jí. ,,Hmm...Vůbec nevím jak si mám ty Bradavice představit." pokrčila bezradně rameny. ,,Představ si to jako nejlepší místo na světě. Stačí?" Zmírnila její obavy ségra. Tak jsme se zabraly do hovoru, že jsme ani nevnímaly čas. Podívala jsem se na hodinky a řekla jsem holkám. ,,Hele, nechci vás rušit, ale měly bysme jít, nebo nám to ujede. Niky nejde tak si nás bude muset najít někde ve vlaku. Nemá chodit všude pozdě." Popadly jsme kukfry a vyrazily jsme směrem kem sloupu, který odděloval mudlovský nástupiště od toho našeho, kouzelnickýho. Já a ségra jezdíme totiž na prázky semka k mudlům, protoženaše babča není kouzelnice ani čarodějka. Naši sice jo, ale kvůli bábí tu prostě musíme zůstávat.
Nastoupily jsme do vlaku a zabraly pro sebe celý kupé, protože eště měly přijít holky. Naty šla samozřejmě s náma (kam by jinam šla).Jen co jsme se usadily, rozletěly se dveře a dovnitř vpadla Niky. ,,No nazdar, zase na poslední chvíli, co?" ohodnotila jsem její udýchanost. Niky se jen svalila na sedačku vedle mě a prudce vydechovala. Pak se podívala na Naty a vyvalila oči. ,,Kdo to je?" řekla trhaně, protože eště sotva popadala dech. ,,To je moje nová kámoška Naty." prohlásila pyšně ségra a Niky se o to víc nezajímala. Místo toho se otočila ke mě. ,,Tak co, jaký byly prázky?" zeptala se dychtivě, takže sem usoudila, že ty její byly super. ,,Ale nic moc, nuda, nebejt tam ségra, tak se snad unudím!" přiznala sem. ,,Já myslela, že se nanávidíte." povytáhla Niky zvědavě obočí.
,,To sice jo, ale jen trochu. Někdy se hádáme a někdy si zase docela dobře rozumíme. Prostě jako mezi ségrama, dyť víš jaký to je." Niky to věděla, protože sama měla starší ségru v 8. ročníku. ,,No jo, to vím." řekla bez zájmu. Pak bylo ticho. Jen ségra s Naty si něco šeptaly. Niky si četla ňáký napínaky, jak to měla ve zvyku a já sem čučela z okna a sledovala jak ta krajina okolo ubíhá. Podepřela sem si hlavu a už sem usínala, když se rozletěly dveře od kupé a dovnitř napochodovala Sára, naše další kámoška.
,,Nazdar lidi. Jak se máte?" hejkla na nás a svalila se na sedačku ke mně a k Niky. ,,Ale nic moc." odpověděla Niky za nás všechny a na minutu vzhlédla od knížky. Sotva odpověděla, zase se do ní ponořila. ,,No jo, ty a tvoje knížky, to je něco, viď?" popichovala jí Sára, ale Niky už jí nevnímala. Pak se Sára podívala na ségru a na Naty. ,,Jé, ahoj Naty, jak se máš?" zeptala se tak nadšeně, jako by viděla svatýho nebo něco na ten způsob. ,,Ale celkem to ujde." odpověděla ospale Naty, která do příchodu Sáry spala. Udiveně sem se otočila na Sáru a zeptala sem se jí: ,,Vy se znáte?" ,,Jo, je to moje sousedka v tom nudným mudlovským světě." pronesla Sára, jako by neviděla můj výraz. ,,Aha, tak to jo." řekla sem a otočila sem se zpátky k oknu. V tu chvíli sem zjistila, že sme kousek před Bradavicema.
,,Honem lidi, musíme se oblíct už tam budem!" zavelela sem. Jako na povel sme se všechny zvedly a začly se navlíkat do hábitů. Sotva sme se dooblíkaly, vlak zastavil a najednou začal zmatek, jak se každej chtěl dostat ven, aby viděl ty slavný Bradavice. My s holkama sme šly v klidu jako poslední, protože je to něco jako náš zvyk. Sotva sme vylezly, zapadly sme do davu a nechaly sme se jím unášet. Za chvíli sme byly v hradu. Zašly sme si odnýst kufry, protože sme chtěly přijít až na hostinu. A kupodivu nám to vyšlo přesně a tak sme si sedly ke stolu a začly do sebe cpát všechny ty dobroty. Po hostině sme se vlekly do schodů (kterejch je strášně moc) jak hlemejždi. Když sme se dohrabaly k naší spolkový místnosti (tak říkáme společenský místnosti), měly sme co dělat aby sme vyšly těch 10 schodů k ložnicím. Tam sme se rozloučily s Naty, která musela jít jinam, protože není s náma v ročníku, ale je o 3 roky mladší. Když sme vlezly do pokoje, byly už tam další dvě holky, co sou s náma na pokoji. Teď nás čekala bitva o postele. Já, ségra a Niky sme si ,,vybojovaly,, postele u okna a Sára s těma dvěma holkama spaly u dveří. Po bitvě sme už jen vyčerpaně zapadly do peřin...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Janča-Rozinka Janča-Rozinka | 4. února 2008 v 21:12 | Reagovat

Téééda tak tohle bych nevymyslela, ani kdybych snědla deset kilo čokolády...:-D máš to tady pěknýýýý...:-)

2 anne anne | Web | 7. února 2008 v 21:34 | Reagovat

Jjjjj, moooc pěkný:)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama